Sebepoškozování

Specifické vlastnosti sebepoškozujícího se jedince

5. července 2011 v 13:59 | Death Mannequin
(Conteriová, Laderová a Bloomová, 1998)
- je často sklíčený a smutný
- má obvykle potíže s vyjádřením vlastních pocitů
- má tendenci k negativním odezvám na veškeré podněty z okolí
- často si myslí, že mu nikdo nedokáže věnovat dostatek pozornosti, pokud se neprojevuje dostatečně destruktivním způsobem
- vidí sám sebe jako neobyčejně křehkou bytost
- má pocit, že ho okolí nechápe
- jeho rigidní myšlení je charakteristické přístupem "všechno nebo nic" a absolutně nepřijímá částečné uspokojení
- je často rychle a jednoduše zklamaný, obzvláště ve vztazích s ostatními
- běžně jedná odmítavě a impulzivně

Základem devalvace vlastního "já" je věčné sebeobviňování a pocity vlastní neschopnosti. Následuje pocit znechucení a hněv zaměřený proti sobě. Záměrné sebepoškozování těmto pocitům ještě napomáhá, jedinec může přijmout, zvnitřnit okolní projevy odmítání a znechucení, což zpětně podporuje sebenenávist, sebeobvyňování a zlobu. Jedinci jsou často extrémně citliví k odmítnutí.

Dekorativní tělesné modifikace a body-art

4. března 2011 v 15:41 | Death Mannequin
Do rubriky Sebepoškozování (SP) zařazuji tento článek proto, že v určitém smyslu můžeme vidět spojitost mezi záměrným SP a tělomodifukujícími technikami. Babikerová a Arnoldová (1997) například hodnotí, že společným aspektem je třeba pocit jedince, že bez daného zásahu do vlastního těla není dostatečně "dobrý" nebo není něčeho hoden. Tělesné modifikace mohou být také chápány jako manifestace sebedestruktivních impulzů (Jeffers, 2000), ale jsou ve své podstatě sociálně akceptovanou formou poškozování vlastního těla (Cronin, 2001).
Je zřejmé, že v obou případech jde o to, cítit se pokud možno lépe nebo fyzicky vyznačit na svém těle připomínku na určité závažné události nebo změny v životě.
Rozdíly mezi sociálně akceptovanou a patologickou formou poškozování jsou však zřejmé jak v motivaci a cíli (u SP se nikdy nejedná čistě o dekoraci, důležitý je především samotný průběh sebepoškození, než jeho výsledek - narozdíl od těl. modifikací), tak v průběhu (u těl. modifikací se předpokladá nižší míra impulzivity a specifické plánování výsledku) a metodě (u SP jedinec vždy zraňuje sám sebe, zatímco těl. modifikace jsou nejčastěji vykonávány na těle jedince jinou osobou na základě dohody).

Příčiny záměrného sebepoškozování

2. března 2011 v 22:50 | Death Mannequin
Faktory, ovlivňující vznik automutility, a možné příčiny sebezraňování:
a) dlouhodobé faktory
- časná ztráta nebo oddělení od pečující osoby
- odmítavý nebo naopak extrémně pečující přístup rodičů
- sexuální, fyzické (týrání) a psychické (šikana) zneužívání v dětství:
- trvalé osobnostní charakteristiky
- duševní onemocnění

b) krátkodobé faktory
- aktuální problémy ve vztahu s blízkou osobou
- nedostatek sociální podpory
- pracovní a studijní problémy
- zdravotní problémy
- momentální zneužívání návykových látek
- zhoršení symptomů duševní nemoci

c) spouštěcí faktory
- stres, přítomný pouze několik dní těsně před epizodou
- momentální problém ve vztahu k blízké osobě
- finanční obtíže
- úmrtí či jiná trvalá ztráta významné osoby
- období volna a státních svátků

Na ostří nože (článek z Elle)

28. září 2007 v 18:09 | Death Mannequin
Odborníci ho popisují jako novou závislost. Záliba v ubližování si se rozmáhá napříč společenskými i věkovými vrstvami. Začalo se o ní mluvit před dvanácti lety, kdy princezna Diana poprvé veřejně přiznala, že si sama fyzicky ubližuje. "Cítíte tolik bolesti uvnitř, že se snažíte ublížit si na povrchu," řekla tehdy v televizním rozhovoru pro BBC. Diváci byli v šoku. Do té doby bylo sebepoškozování tabu a na lidi, kteří ho prováděli, se všichni dívali s nedůvěrou a nepochopením. Najednou tady ale seděla obdivovaná, inteligentní a krásná žena, která byla pro velkou část veřejnosti vzorem. Dneska je jasné, že to už není okrajový jev, ale stále větší problém. A to i v Česku.

"Můj pocit zoufalství byl někdy tak velký, že jsem chtěla fyzickou bolestí zahnat tu psychickou. Jindy jsem se naopak cítila tak otupělá, že jsem se chtěla přesvědčit, že ještě něco prožívám," přiznává jedna z dívek, která se poškozovala. Nepřála si uvést své jméno, a tak jí říkejme třeba Monika. Obdobných výpovědí je přitom plný i internet. A není to příjemné čtení ani poslouchání. "Jednou jsem dokonce řízla tak hluboko, že jsem musela na šití. Teď už je to ale pryč. Vyřešila jsem si některé věci v sobě, smířila jsem se s tím, jaká jsem. Nejsem teď na sebe tak náročná a dávám si i pozor na určité situace. Nenechávám svoje pocity dojít do extrému."

Tohle čtěte jako první!

22. července 2007 v 18:00 | Death Mannequin
Než se poprvé pořežete, pamatujte si: bude vás to bavit. Zjistíte, že krev a úleva od bolesti jsou návykové. A to i tehdy, když si myslíte, že si uděláte jenom pár zářezů, které nejsou hluboké a lehce se zahojí. Budou totiž hlubší. Buďte připraveni, že z deseti zářezů se stane sto. Že váš život se bude točit jenom okolo zraňování a zakrývání. A počkejte, až poprvé říznete moc hluboko. Když budete osamělí, všechno se stane možným nástrojem: nůžky, klíče od auta, jehla, svorky nebo třeba i pero. Budete si přát, abyste s tím nikdy nezačali, protože to budete nenávidět a současně i milovat. Nebudete bez toho moct žít...
zdroj

Způsoby sebepoškozování

22. května 2007 v 9:00 | Death Mannequin
Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.

Nejste sami...

17. prosince 2006 v 20:25 | Death Mannequin
Sebepoškozováním trpěli i různé slavné osobnosti jako například tyto:
Angelina Jolie: Řezala se nožem od svích třinácti let až do šestnácti.
Nyní o tom říká: "Snažila jsem se něco cítit, hledala nové věci, měla romantické představy o krvi. Ubližovala jsem si. Teď už chápu, že to bylo volání o pomoc."

Christina Ricci: Pálila se zapalovačem.
Říká k tomu: "Byla jsem rozčilená, tak jsem to udělala, uklidňovalo mě to. Je to strašný způsob, jak se cítit líp. V mozku ale máte dvě části, a jedna chce zničit tu druhou. A myšlenka sebezničení je občas velmi romantická. Teď už to ale je za mnou."

Johnny Depp: Jak si ubližoval? To pochopíte z jeho komentáře.
Ale jak zjistíte on to bere spíš jako záznam důležitých okamžiků svého života: "Moje tělo je svým způsobem deník. Je to něco, co dělali námořníci, určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače."

Neubližujte si...

17. prosince 2006 v 20:21 | Death Mannequin
...mohlo by to totiž dopadnout i takhle:

Sebepoškozování - proč?

17. prosince 2006 v 20:17 | Death Mannequin
Proč si lidé vědomě ubližují? Tuto otázku si pokládalo a pokládá spousta lidí. Většina z nich dojde k závěru "to je debil" nebo "ten patří do blázince". Ve zkutečnosti (alespoň v mé zkutečnosti) je více druhů SBP (sebepoškozování). Dá se rozdělit podle toho, jak člověk se SBP začal, nebo proč to dělá.
JAK ČLOVĚK ZAČNE?
1) postupně návyková příčina - člověk se nějakym způsobem dostane na FOTHický WEB, na kterém většinou jsou obrázky a články o SBP. V těch se píše o tom, jak je SBP návykové. Člověk se začne o SBP zajímat. Začne si jen tak škrábat do rukou. Pak mu to přestane stačit a nakonec zkončí u žiletek.. Začne si vyřezávat různé znaky a ornamenty.
2) náboženská příčina - ta se od prvního bodu příliš neliší. Jediný rozdíl je v tom, že se člověk nejdřív stane satanistou a SBP bere jako rituál. Ale výsledek je zhruba stejný.
3) porucha - tento druh je způsoben psychickou poruchou. Mozek člověku říká, že se musí potrestat za něco, co udělal. Další postup je různý - od léčení až po sebevraždu.

PROČ TO DĚLÁ?
1) uklidnění - člověka uklidňuje bolest a pohled na krev. Tato kombinace vyžene z klavy všechny myšlenky. Čas se zastaví a člověk uklidní.
2) ujištění - člověk se při bolesti a pohledu na krev ujistí, že je pořád ještě jen člověk a že pořád žije.

Proč si lidé ubližují?

17. prosince 2006 v 19:57 | Death Mannequin
  • Utíkají od samoty, depresí a pocitů nereálna.
  • Zbavují se napětí.
  • Ulehčují si od nepříjemných intenzivních pocitů, které sebepoškozováním překonávají a nedokáže je jinak změnit. Psychickou bolest přemění na fyzickou, která se lépe snáší a vnitřně netíží člověka. Fyzická bolest také přináší uvědomění si života.
  • Zmírňují hněv - mnoho sebepoškozujících k sobě cítí obrovskou zlost. Ublížení si je způsobem, jak vyjádřit tyto city, čehož se bojí.
  • Snaží se něco cítit - mnoho lidí, kteří se sebepoškozují, říká, že to dělají, aby něco cítili, aby tak věděli, že jsou stále naživu.
  • Uchycují tak realitu, což je způsob jak se střetnout s pocity odcizení od sebe samého i od světa.
  • Je to způsob, jak se držet při životě.
  • Dosahují radosti.
  • Zabraňují tak své vlastní sebevraždě.
  • Vyjadřují psychickou bolest, se kterou se jinak neumějí vypořádat.
  • Vypořádávají se tak s pocitem, že nikam nepatří a dávají ho najevo.
  • Připomínání si vlastní bolesti nebo její ověřování - rány mohou sloužit jako zapamatování si, že tyhle pocity jsou opravdové.
  • Pokračují v chování, které je vlastní dětem - sebepoškozující často přemýšlí "sobecky" a "černobíle" jako děti.
  • Trestají se za to, že jsou špatní.
  • Dosahují (biochemické) úlevy - to se týká zejména dospělých, kteří byli opakovaně traumatizováni jako děti. Bylo pro ně těžké začít žít "běžný život" a mnohdy se to ani nenaučily. Mají problém s vyjádřením citů, čehož se v dětství nenaučili.
  • Mají kontrolu nad svým tělem.
 
 

Reklama