Navždy uzavřena

1. srpna 2010 v 17:59 | Death Mannequin |  Umělecké Já - Slohovky
Se skloněnou hlavou klečím na kolenou v rohu obrovské šedé místnosti se svařenými dveřmi. Nikdo se nedostane dovnitř ani ven. V místnosti bez oken, na chladné zemi posypané černými žiletkami, které se mi zarývají pod kůži. Do masa. Hlouběji a hlouběji, jako by soutěžily o to, která se první dostane do jádra mé duše. Jediným společníkem je mi ukrutná bolest linoucí se do mého těla skrz krvácející rány. A strach. Se zavázanýma očima prosím toho, kdo ani není o milost…
Vzduch těžkne, nemám sílu plakat, nemám sílu křičet, nemám sílu vstát. Už nedoufám, že mě někdo zachrání. Krk se mi svírá v posledních výdeších. Vyčerpaná ležím na ostrém koberci. Bolest už nevnímám. Stala se mou součástí. Víčka zavřela má okna do duše. Slyším déšť. Jak jednotlivé kapky pleskají venku o zem a jak se ze střech valí proud vody jako vodopád. Někdo hraje na klavír. A přidávají se housle. Je to smutná melodie, přesto jsem ale nikdy nic krásnějšího neslyšela…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Bojíte se smrti?

Ano. 32.1% (26)
Ne. 67.9% (55)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.