Jako vystřižený z románu

17. prosince 2006 v 16:43 | Death Mannequin |  Moje já - Střepiny času
Zjistila jsem, že mě podvedl "kluk" (v uvozovkách proto, že to vlastně ani pořádnej kluk nebyl, páč jsme se nikdy neviděli a jenom sme si tak psali na dálku) s mojí sestrou! Asi se ptáte jak. No, to vám radši ani nebudu popisovat. Kdyby se mi aspoň přiznal a kdyby to nebyla moje sestra, tak mu to možná i odpustím, ale takhle to už prostě nešlo. Dala jsem mu kopačky. Vlastně už jsem jenom čekala na to, abych to mohla "ukončit"(i když v podstatě ani nebylo co ukončovat,že). Barbora to nesla špatně. Nakecal jí, že se zabije. Takový malý holce. Jak jí to moh říct? Večer, když už jsme ležely obě v posteli a chystaly se ke spánku, začala Barbora jakoby natahovat. Pak začala rychle, nahlas a nepravidelně dýchat. Jako by se dusila. Myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu, ale když už to trvalo podle mě dost dlouho (asi 2 minuty), slezla jsem dolů z postele a šla se na ni podívat. Ještě předtím se snažila říct něco jako "Zuzko, pomoc"...celá se třepala, a tak jsem zašla pro mamku do ložnice. Zavolala záchranku a pak pro ségru přijeli. Píchli jí něco na uklidnění, předtim ještě změřili teplotu a tlak atd. ... Pak ji odvezli a rodiče jeli s nimi. Já byla ještě pořád jakoby v šoku... Najdenou jsem byla sama. Potřebovala jsem si o tom s někým promluvit. Tak jsem napsala asi třem kamarádům. Alespoň jeden se ozval. Tak jsem mu zavolala. Když jsem mluvila, rozbrečela jsem se, a tak jsem hovor ukončila. Napsal mi totiž Tomáš - můj kluk. Teda v tuhle chvíli už bývalej. Ptala jsem se ho, co řekl Baruně, že dostala nějaký záchvat nebo co. A on mi řekl pravdu, kterou už jsem i tak znala. Jen jsem to chtěla slyšet od něj. Nemohla jsem usnout. Pak se vrátili naši. Mamka volala babičce, že je sestra na JIPce a že si ji tam nechají chvíli na pozorování. Měla jsem hlad, tak jsem si šla vzít něco na jídlo. Nakonec jsem usla kolem 1 hodiny v noci. Všechno mi to připadá jako vystřižený z románu.
V pátek přivezli naši sestru. Večer jsem zase nemohla usnout. Pořád musím myslet na jednoho kamaráda. Na toho, co jsem mu volala. Měl opravdu moc pěkný hlas. Škoda, že nemůžeme spolu někam vyrazit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.